Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Temný Arion (2.)Oblíbit

a5615.png

Autor: Arion2

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 19. dubna 2006 23:27

Průměrné hodnocení: 8.6, hodnotilo 9 uživatelů [detaily]

 
Trochu slabší a hlavně kratší než předchozí díl... doufám, že ne o moc.

Předchozí díl naleznete: odkaz

 
Vyvětlivka k textu:
* Corellon Larethian – Jeden z mála Bohů nadevše milující a chránící Elfí lid, v kterého Elfové věří.


Devadesát mil severně od ohňů nájezdníků se ozval hlas poplašeného bažanta. Gölfram povelem zastavil svůj oddíl. Dvacet postav v tmavě zelených pláštích zmizelo v porostu. Les byl klidný, tu a tam zapěl své pozdní trylky neviděný pták a jiný mu odpověděl. Přes cestu, kde ještě před malou chvílí stály postavy, procházela srna. Náhle vypískla a dlouhými skoky zmizela v lese. Vítr nesl dupot cválajícího koně. Přikrčená postava Gölframa splývala s okolím a jeho sokolí oči pátraly po každičkém náznaku pohybu. Nemohl být daleko, a přece jej stále nebylo vidět.
Náhle se oř zastavil. Musel být přesně před velitelovýma očima. Gölfram zamžoural, stále však neviděl nic.
"Buďte pozdraveni, vy, jež zůstáváte neviděni. Kým jsem sledován?", ozval se melodický hlas.
"Oddílem elfů pod velením Gölframa, ač vidět nejsi, budiž pozdraven," odpověděl Gölfram.
"Zlá doba žádá nenechat se spatřit," na cestě se z ničeho nic objevil bělouš a na jeho hřbetě seděl jinoch v temně zlatém cestovním plášti. Sesedl.

Černovlasý Gölfram vyšel ze svého úkrytu. Vlasy, spoutané umně tepanou kovovou čelenkou, se nepatrně pohupovaly ve větru a jemně blyštěly, jako by odrážely svit hvězd. Oba muži měli téměř stejnou výšku, která stála na rozhraní palce možná dvou pod pěti a půl stopami (162,56-165,1 [cm]- poznámka autora). Cizinec odložil kápi a bělostné vlasy mu padly na ramena. Oči měl světle zelené a jasné, pokožku růžolící. Prohrábl si hřívu a založil ji za špičaté uši.
Gölfram se uklonil jezdci. Neznámý učinil totéž.
"Možná bys mohl svým mužům říct, a» skloní zbraně," ozval se vzápětí po úkloně.
"To bych bezpochyby mohl," usmál se velitel. "Nicméně stále neznámé tvé jméno mi jest."
"Ach, ano, jsem Frësen."
Gölfram zvedl levou ruku nad hlavu. Za okamžik se k nim na cestě připojilo dalších devatenáct postav. V rukou měl každý z nich dlouhý luk s nasazeným šípem.
"Ano, časy jsou věru zlé, když devatenáct elfů míří své šípy na osamoceného bratra," pronesl Frësen.
"To jsou, když ani bratru nelze věřit," vrátil mu Gölfram.
"Čehožpak jsem učinil, že mi není věřeno?", zvedl obočí jezdec.
"Ty? Možná nic, možná mnoho."
"Ach tak, narážíš na Ariona. Tedy vás ujiš»uji, že já nepatřím k Moriquendi."
"Zrada nebývá v barvě, ale v srdci, jež se nosí."
"To bude zřejmě pravda lesního lidu," odbyl Frësen velitelovu poznámku.
"Sličný lid má snad jiné pravdy?" vyjel Gölfram, nyní již s neskrývaným opovržením v hlase.
Frësen si jeho tónu nevšímal: "Když to musí být," pokrčil rameny.

Skupina tiše kráčela po lesní cestě. Bělovlasý seděl na svém koni se zavázanýma očima. Koně vedl muž z Gölframova oddílu.
Nad hlavami jim přeletěl sýček, usadil se ve větvoví a několikrát zavolal. Les pomalu houstl a cesta mizela.
Zanedlouho se ve vzduchu objevila bledá modrá světélka. S veselým smíchem proletěla okolo skupiny a zmizela v hloubce lesa. Napravo se ozvalo zvonivé ‚ach‘. Malé okřídlené stvoření se znovu uložilo ve vřesu a usnulo.
Tu a tam stálo několik zhruba půl druhého sáhu vysokých stromků, tvarem připomínajících postavy s lístečky různých barev. Dryády spaly, nerušeny přítomností elfů ani koně.
Po nějaké době chůze počaly jehličnany ustupovat listnatým stromům. Les se začal opět rozšiřovat. Stařešinové zde zabírali mnohem více místa a dusili mladé výhonky stálým stínem, který za dne vrhali. Ozval se nápěv drozda a jeden z elfů jej dokončil. Lesní lid dorazil ke svému domovu.

Frësenovi bylo pomoženo s koně a sňat šátek z očí. Místo, kde stáli, bylo osvětleno mdlým světlem, jež proudilo z deset sáhů vysoké mramorové věžičky. Několik sáhů za věží rostl, pokud se tak dalo o umírajícím mluvit, olbřímí strom. Ve větvích neměl jediný list.
Frësen zalapal po dechu. Pamatoval si doby, kdy býval strom obalen pableskujícím zlatavým listím, které nikdy neshazoval.
Stejně jako strom Sličného lidu, i tento tisíce a tisíce let starý strom nyní umíral. V malém půlkruhu vedle stromu stálo několik elfů a v jejich středu elfí žena oděná v čistě bílé říze. Z jejích šedých očí vyzařovala bolest. Vlasy, které ohraničovaly bledou posmutnělou tvář, měla stařecky stříbřité s chabým nádechem zeleně. Růžovofialové rty nenaznačovaly nic. Drobná postava ženy byla až smrtelně pohublá. Frësena při tom pohledu píchlo u srdce. Vybavil si tvář vlastního krále, která vypadala téměř stejně.
Poklekl.
"Vítej v království Lesního lidu, Frësene," promluvila tiše, v hlase námahu rovnající se téměř smrtelnému úsilí.
"Corellon* budiž k Vám milostiv, má Paní," odpověděl zdvořile vstávající elf.
Královna se lehce usmála a světlo z věžičky jako by na několik okamžiků zemřelo. Ženě se podlomila kolena, ale muži okolo ji zachytili a ihned odnesli neznámo kam. V ten samý okamžik Frësen klesl na kolena jako omámený. Bolelo ho u srdce, silněji než předtím, mnohem silněji a usilovněji, jako by tisíce hlasů naráz vykřiklo bolestí. Cítil něco hrozného, ale netušil, co přesně.

Několik chvílí poté se hvozdem rozezněl chorál smuteční písně. Jeho slova by nebylo možno pochopit nikým jiným než jen a jedině Elfy. Smutná slova plula lesem a nesla převelikou bolest. Les sám přestal ševelit a větve každého ze stromů jako by poklesly. Frësen, sedící u věžičky vydávající bledé světlo, vzlykal. Královna byla mrtva a jeho vlastní Král také. Byl si tím jist, to byla ta zvláštní bolest u srdce, která jej přepadla.

Lesní lid se seřadil v průvod. První elfové, a byli to právě ti, kteří zachytili padající královnu, nyní nesli její rakev. Každý další elf nesl velikou černou hořící svíci. Vzduchem stále letěla chmurná slova písně.
Les ožil v náhlém úderu smutku. Všechny bytosti lesa se shromáždily a tiše sledovaly kolonu odcházejících elfů.
Malý koloušek na svých vratkých nožkách přicupital k rakvi a vyskočil na ni. Čumáčkem dloubl do studeného těla. Nic se nestalo. Ruka, která pro něho vždy měla pohlazení, zůstala nehybná. Pochopil, co se stalo, a plačtivě, jako dítě, vykvikl.
Malé okřídlené stvoření přeletělo nad tělem ženy a se zvonivým ‚ach‘ upustilo do rakve sasanku, pak zmizelo v hloubce lesa.
Elfové se ani jedenkrát neohlédli, jen šli, v rukách svíce, v hrdle žalm a v srdci nepopsatelnou bolest. Opouštěli tento les, ba co více, i tento svět. Navždy.

***

Zarostlý muž tiše sledoval plačícího bělovlasého elfa. Stál jen několik sáhů od něj, a elf si jej přece nevšiml. Shrbený muž, pokud by se narovnal s výškou okolo šesti stop (182.88 cm. - poznámka autora), usedl.
"Škoda, že odešli, les je měl rád," pronesl tiše.
"Oni byli les, oni byli život," odpověděl bělovlasý a utřel si slzy do rukávu.
"Les stále žije, i když odešli, a bude žít…"
"Co o tom víš? Nevíš nic, hlupče," vyjel na muže Frësen.
"Možná," přitakal mu klidně a pokračoval, "stejně jako nevím, že odchodem se nic nezmění."
Elf na něho pohlédl. Byl oděný v hnědé, mnohokrát hrubě sešité kutně. V ruce držel dřevěnou hůl, z jejíhož vršku rašily dva dubové lístky. Hlavu ověnčenu čelenkou spletenou ze stébel trav a šlahounů maliní. Přimhouřené oči měl černé jako noc, která se rozprostírala všude okolo, tam, kam již nedolehlo světlo vydávané věžičkou.
"Ano, a co má být, země umírá. Proč by neměli odejít?"
"A proč jsi nešel i ty?" odpověděl muž otázkou.
"Nejsem jejich rodu, nemám právo cestovat s nimi, ani pět jejich žalmy."
"Kdysi, kdysi byli všichni elfové jediného rodu a všichni mluvili stejnou řečí."
"Jak můžeš něco takového vědět, jsi pouhý člověk."
"A přece to vím," stařec se na několik nádechů odmlčel. "Člověk?" usmál se. "Své lidství jsem odložil před drahnými roky. Ale ano, když na to přijde, vlastně jsem stále člověk."

Náhle se ve světle věžičky někdo objevil. Byla to skupinka čítající asi dvacet mužů. V jejich čele šel muž, černé vlasy spoutané umně tepanou kovovou čelenkou.
"Rád tě vidím, ač hvězdy svítí temněji, Tenebräsile," pozdravil Gölfram muže v hnědé kutně.
"Hvězdy svítí stále stejně, jen pohled na jejich třpyt se změnil. I ty budiž zdráv," odpověděl Tenebräsil s nepatrným komolením jazyka, který nedokázal bezchybně zvládnout nikdo mimo elfů.
"Asi máš pravdu, druide."
"Možná, ale nyní už bychom měli vyrazit," Tenebräsil vstal.
Frësen překvapeně hleděl z muže na muže. Až se nakonec ozval: "Kam půjdete?"
"Na pomoc hraběti Hakamovi," řekl muž opírající se o svou hůl.
"Za pomstou," vyslovil temně velitel elfů zároveň s druidovými slovy.
Frësenovi se rozšířily oči, vždy» kvůli tomu sem přijel. Měl poprosit královnu o vojenskou pomoc. A teď byli obyvatelé lesa na pouti pryč z tohoto světa, jejich královna mrtvá a on. On zde zůstal se starcem, kterého ještě před chviličkou považoval za šíleného, a dvaceti lučištníky. Copak dvacet a jeden muž by mohla být pomoc, kterou očekával Modropláš»? Těkal očima z těla na tělo a chřípí se mu chvělo.
"Dvacet jedna mužů je chabá pomoc proti tisícům," řekl nakonec.
Ze skupiny vykročil jeden z elfů a udeřil Frësena do obličeje. Hned na to odložil kápy.
"Přijdu ti snad jako muž?", řekla. Byla to žena s chladnýma očima ocelové barvy a krátce střiženými černozelenými vlasy. Gölfram se hlasitě zasmál, pak na ni mávl. Bez jediného slova se zařadila na své místo ve skupině a její tvář zmizela pod stínem kápě.
"Inu, dvacet je každopádně více než nikdo," ozval se smírčím hlasem Tenebräsil a podal Frësenovi pomocnou ruku. "A teď, jestli dovolíte, bychom měli vyrazit. Ráno musíme být na hradbách, jinak můžeme hraběte leda pochovat."
"Devadesát mil za méně než šest hodin? Copak jste úplně šílení?", ozval se opět Frësen.
"Ach, ano, co čekat od elfa s předsudky k lidské rase," druid pokýval hlavou. "Teď, přátelé moji, se mě pořádně chy»te a držte se, a» se děje cokoli, jen se nepouštějte." Nakonec se podíval na Frësenova koně: "Obávám se, že on bude muset po svých. A ty z vás, co dokáží odolávat magii, prosím o svolení," významně se podíval na dívku, která uhodila Sličného elfa.

 

Komentáře, názory, hodnocení

Kuboslav - 08. června 2006 17:32
nositelzti34458.jpg
Ještě jsem tady na Andoru takový malý pívo, ale hodně čtu fantasy a tohle se mi hodně líbilo. Nic moc k tomu nemám. Je to fakt dobrý. A ta kniha by byl dobrej nápad.
 
Arion2 - 23. května 2006 09:24
a5615.png
Děkuji všem.

Ad.kniha - nejdřív bych musel dokončit alespoň ty díly... a pak sehnat nějakého sponzora pro vydání :)

Ad.další díl - On je zase o něčem jiném, nějak nedokážu držet myšlenky děje. Takle jsem napsal i nějaké básničky, tedy ne, že by stály za vystavení, ale stejně jsem je odeslal. To bude hezká kritika :)
Dětinské rýmy i námět... Ó, Masero, nademnou, proč jsi jen dopustila, abych to odeslal?
 
Shuffle - 21. května 2006 11:15
obraz0603160.jpg
Je to fakt dobrý - rozhodně lepší než 1. díl...
P.S.:Jestli těch dílů bude ještě víc, můžeš to potom vydat jako knížku - určitě by měla úspěch...
 
Astmir - 19. května 2006 20:42
sapk280592879.gif
Je to fak dobrý. Ko¨nečně něco co mě opravdu bavilo.
 
PsychoP - 19. května 2006 11:59
falling8927.jpg
Arion2 - 15.Května 2006 08:33
protože všichni umřou... ale ne.. taky se těšíkuju...
 
Morra - 19. května 2006 11:28
744110440656097490.jpg
Arion2 - 15.Května 2006 08:33
Jo tak já už se na další díl nemůžu dočkat ;o)
 
Arion2 - 15. května 2006 08:33
a5615.png
Jste docela hnusní, abyste věděli... se na to vykašlu.

Náhodou to bude díl, kde nebude ani jeden Elf. :P
 
PsychoP - 14. května 2006 21:16
falling8927.jpg
Matmas - 14.Května 2006 17:09
ne... útok něměckých dřevorubců na české elfí policisty v koženkových uniformách zakoupených ve spojených hnědo-českých a vietnamsko-českých obchodech...
 
Matmas - 14. května 2006 17:09
elf257929819.jpg
Arion2 - 13.Května 2006 15:45
Útok elfů na německé dřevorubce?
 
Arion2 - 13. května 2006 15:45
a5615.png
Tak dodatek... 3.díl byl právě odeslán ke schválení, spíš k přepsání dle pravidel českého pravopisu.

Snad se bude aspoň trochu líbit, akčnější část.
 
Arion2 - 13. května 2006 12:21
a5615.png
Morra - 11.Května 2006 15:41
Čekám na schválení od první čtenářky... nevím proč, ale nejak mi neodepisuje... jestli už je to lepší :(


psychop - 11.Května 2006 16:57
Krutě Elfistické... no teda, vždy» je tam více ras :)


Matmas - 11.Května 2006 20:55
Elfové patří lesu, les je krásný - až na ty německé náklaďáky plné poražených stromů :(


Jinak všem děkuji, že to přečetli (snad celé) a hodnotili dost vysoko.
 
Matmas - 11. května 2006 20:55
elf257929819.jpg
Morra - 11.Května 2006 15:41
Taky mi to přišlo lepší. Snad je to tou ,,atmosférou'', kterou má les, nevím.

Pěkný
 
PsychoP - 11. května 2006 16:57
falling8927.jpg
hey... to nebylo vůbec špatné... i když poměrně krutě elfistické... pokračuj tak dál a velmi potěšíš mé srdce... ;o)
 
Morra - 11. května 2006 15:41
744110440656097490.jpg
Takže normálně píšu dlouhé "moje" kritiky.
Bohužel teď nemam co kritizovat.
Nádherně jsem si početla a vtáhlo mě to do děje.Byla to paráda...
Dost by mě mrzelo,kdyby jsi nenapsal další díly, protože je to dost zajímavé!
Nic víc se k tomu neodvažuju napsat, protože mě vlastně ani nic nenapadá...
Líbilo se mi to a bavilo mě to číst a to je pro mě důležité.... dávám 9b. (doufám, že nedělám špatně ;oD )
P.S.: Dokonce se mi druhý díl líbil víc, než první...
 
Arion2 - 11. května 2006 13:03
a5615.png
2Amrius
Mhm, ani ne (velmi zajímavé), ale děkuji.
Jen nechápu, jak může být jednička lepší když jsi jí nečetl celou ;)



Jinak se omlouvám možným zájemcům, ale další díl se zřejmě trochu opozdí a čtvrtý díl snad ani nedokážu napsat :(
 
Amrius - 11. května 2006 12:28
helmwarrior71398956.jpg
Je to velmi zajímavé a je to popravdě 1. článek kterej čtu celej jednička byla ale lepší tak dávám...7
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2022 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.064499855041504 sekund

na začátek stránky